Dějiny Židů ve Slavonicích

Dějiny židovského obyvatelstva ve Slavonicích se počínají prakticky až v polovině devatenáctého století. Již předtím se zde sice objevuji jednotliví židovští obchodníci - o systematickém židovském osídlení však nelze hovořit. V roce 1842 zaznamenávají prameny ve Slavonicích pouhých šest židovských familiantů; tato situace se pak mění s revolucí roku 1848. Proces zrovnoprávnění židovských obyvatel, který se počal v roce 1848 a vyvrcholil ústavou roku 1867 způsobuje migrační vlnu Židů z vesnických center do měst. Od konce 17. století je v bezprostřední blízkostí Slavonic hned několik vesnických židovských center - Písečně, Bolíkov, Staré Hobzí. Z těchto míst přicházejí Židé během druhé poloviny devatenáctého století do Slavonic za lepšími hospodářskými a sociálními podmínkami. V roce 1880 je zde již 75 židovských obyvatel, v roce 1900 pak 77. Zesílení Židovskě komunity si vyžádalo vybudování nové synagogy (č. p. 61), která byla otevřena v červnu 1895 rabíny z Písečného a Jemnice. Budova byla vystavěna z iniciativy zdejšího obchodníka Lazara Stukharta a v listině finančních darů nacházíme i jména Židů z Vídně - baroni Hirsch, Guttmann, Nathaniel Rotschild atd.

Slavoničtí Židé byli hybateli zdejšího textilního průmyslu a jejich podíl na industrializaci města byl skutečně zásadní. Byla zde tkalcovna a úpravna bavlněného zboží F. Glasera, výrobna pleteného zboží L. Stukharta a objevily se i pobočky větších židovských textilních firem; především z Vídně. Období Československé republiky 1918-1938 přineslo další rozvoj podnikatelských aktivit. Na druhé straně dochází k další migraci - odchodu do větších měst (Brno, Praha). Přesto zůstala zdejší židovská komunita poměrně kompaktní. V roce 1930 je ve Slavonicích ještě 51 židovských obyvatel. Angažují se nejen ve sféře hospodářské, ale objevují se i v místním politickém životě.

Jako v celé Československé republice, i zde dochází k likvidaci tohoto etnika s příchodem okupačního režimu. Slavonice byly navíc obsazeny již po mnichovském diktátu v prvních říjnových dnech roku 1938. Okupační správa vyhotovuje seznam Židů, který se ustálil na čísle 33. Okamžitě však následoval útěk zdejšího židovského obyvatelstva na území Druhé republiky. Tento zdánlivý azyl byl definitivně ukončen okupací zbytku ČSR v březnu 1939. Do terezínských a vzápětí východních transportů nakonec nastupuje 28 slavonických Židů, přičemž jejich jména nacházíme v transportech z celé republiky - podle toho, kam se uchýlili po svém útěku v roce 1938 - Praha, Brno, Třebíč, Pardubice atd. Konečnými stanicemi pak byla místa dobře známá z dějin holacaustu - Osvětim, Lublin, Izbíca. S likvidací židovského etnika přišly Slavonice nejen o přirozenou součást svého národnostního obrazu, zároveň zmizela i neopominutelná složka jejich hospodářského potenciálu.

Mgr. Michal Stehlík

Literatura:

Smutný, B.: Židovské obce na jihozápadní Moravě a jejich obraz v pramenech Moravského zemského archivu v Brně, in: Židé a Morava, Kroměříž 1994.

Stehlík, M.: Židé na jihozápadní Moravě v letech 1848 až 1948.

Od zrovnoprávnění k zániku, Vlastivědný Věstník Moravský, č. 2/1999, Brno 1999.

Stehlík, M.: Zánik vesnických židovských center jihozápadní Moravy 1848-1948,

in: Židé a Morava, Kroměříž 1999


zpět nahoru