Areál opevnění Slavonice a muzeum 20. st.

Kontakt Jiří Duchoň
slavonicebunkry@seznam.cz
http://slavonicebunkry.eu
Telefon 606 124 829
774 640 750
Provozní doba květen, červen, září - víkendy
červenec, srpen - denně od 10 - do 16 hodin
V době prohlídek je možnost zakoupení pevnostní literatury, pohlednic, suvenýrů a turistické známky.

Areál opevnění Slavonice je ukázkou části obranné pevnostní linie Československé republiky budované v letech 1935-1938. Je tvořen jedenácti objekty vz. 37 (typy A,C a D) a jedním vz. 36-C, zrekonstruovaných do původní podoby, včetně pěti, které jsou veřejnosti přístupné a v době přítomnosti provozovatele mají nainstalovanou dobovou výstroj a výzbroj. Jedná se o významnou vojenskotechnickou památku, která v současné době představuje jediné muzeum na Jindřichohradecku (v rámci bývalé Jižní Moravy) a nejlepší expozici týkající se lehkého opevnění vz. 37 v ČR. Areál se nachází 2 km západně od Slavonic směrem na Staré Město pod Landštejnem a je tvořen objekty prvního i druhého sledu.

Provozní doba a druhy prohlídek

V současné době bývá areál přístupný v měsících květen, červen, září o víkendech, v červenci a srpnu denně, vždy od 10.00-16.00 hodin. Mimo provozní dobu je možné za určitých podmínek prohlídku předem domluvit. Běžně je přístupný pouze hlavní expoziční objekt z roku 1938.
Dále jsou pravidelně pořádány „Velké prohlídkové akce“, kdy je možné shlédnout všechny expoziční objekty s průvodci v patřičných dobových uniformách. Počet těchto akcí bývá od dvou do čtyř za prázdniny a jsou předem ohlášeny v denním tisku a pomocí plakátů.
Každou první sobotu v srpnu od 14.00 hodin je pro veřejnost pravidelně pořádána bojová ukázka "Přepadení řopíků 1938", ve které vystupují členové klubů vojenské historie v dobových uniformách, s funkčními dobovými puškami a kulomety. Děj ukázky je rámcově vložen do období září a října 1938.
Provozovatel si vyhrazuje právo na změnu provozní doby v případě nedostatku průvodců.

Popis areálu z východu na západ 

Prvním objektem areálu je pevnůstka A-140 (č.1052), nacházející se v těsné blízkosti horního přírodního parkoviště pro návštěvníky. Ačkoli byl objekt v roce 1938 kompletně dokončen, je dnes uveden do stavu po ukončení betonáže, bez provedených terénních úprav. Na stěnách se nacházejí části neodstraněného bednění, čelní stěna a spodní část obvodových zdí je opatřena asfaltovou izolací a celý objekt je usazen na základové desce (tzv. skořápce) na dně stavebního výkopu o hloubce kolem jednoho metru. Návštěvník tak může shlédnout objekt v celé jeho velikosti, ze kterého bývá vidět po dokončení záhozu a zasypání výkopu přibližně jedna polovina.

Po červené turistické značce přejdeme přes pole do lesa, kde začíná naučná stezka po jádru areálu. Zde již uvidíme další objekt A-120 (č.1049-29), který je zvenčí uveden do ideálního stavu z období mobilizace. Je opatřen maskovacím nátěrem s lesním motivem (stejně jako dalších pět následujících objektů) a po jeho obvodu prochází jednořadá překážka z ostnatého drátu. Interiér je rekonstruován do stavu z počátku padesátých let, kdy byly bývalé objekty opevnění po komunistickém převratu v oblasti jižní hranice narychlo reaktivovány, aby byly připraveny pro použití v případném konfliktu s imperialistickým Rakouskem. K jejich vystrojení byla použita původní výstroj ze slovenských skladů (uložená v nich po Mnichovu z objektů na Slovensku), nebo nově vyrobená podle původní dokumentace, či nově navržená, jako např. plechové sběrné koše na nábojnice. V objektu jsou tak k vidění původní dveře, lafeta pro kulomety vz. 26 a 37, lapače zplodin střelby, ruční ventilátor, periskopy, střelecká lavice, improvizovaně uchycený kulomet vz. 26, puška vz.98k, samopal vz.26 a další výstroj, částečně utvořená z německých kořistních prvků. Na panoramatické mapě lafety byl při renovaci objeven pod poválečným khaki nátěrem původní náčrt terénu, zřejmě kdesi ze Slovenska. Po překreslení na pauzovací papír byl po obnově bílého základu opět překreslen a v dobovém stavu je opět k vidění. Na vnitřních stěnách je rekonstruována i výdřeva (ta v drtivé většině objektů okupaci nepřežila), která jako jediná není reaktivována (nabílena vápnem), ale je ponechána v přírodním provedení.

Dále projdeme zachovalým pozorovacím průsekem k hlavnímu expozičnímu objektu A-140 (č.1315), který je s přihlédnutím na detail kompletně uveden do reálného stavu z mobilizačního týdne na konci září v roce 1938. V pravé střelecké místnosti za původními pancéřovými dveřmi je hlavní střílna, s improvizovaně uchyceným lehkým kulometem vz. 26 ráže 7, 92 mm v jednoduchém čepu, podepřeným latí. Vodorovné a svislé laťování umožňovalo střelci nouzové zarámování zbraně při palbě na překážky v případě snížené viditelnosti. Tyto překážky měly být chráněny palbou před rozebráním a průnikem nepřítele a jsou ze střílny vidět. Pod střílnou je improvizovaný střelecký stolek pro uložení zásobníků a opření lokte při střelbě. Toto uchycení kulometu vz. 26 se standardně používalo tam, kde měla být střelba vedena do vzdálenosti 300 metrů nebo kde nebyly včas osazeny lafety, což byl specielní držák zbraně, umožňující mnoho funkcí. Nad střílnou je ke stropu uchycen plechový lapač zplodin s odvodným potrubím, umožňující lepší odstraňování zplodin ze střelby pomocí uměle vytvořeného přetlaku ručním ventilátorem. Vlevo od lapače vystupuje ze stropu otáčivý zrcátkový periskop. Sloužil k bezpečnému pozorování předpolí a řízení palby.

Na stěnách pak dále visí ženijní nářadí k údržbě terénu, ochranné gumové protichemické prostředky, výstroj velitele a jeho zástupce a desatero velitele objektu, což byl souhrn upřesňujících pokynů pro nastávající boj. U stěny jsou pak uloženy truhlíky se střelivem (základní množství činilo 5 000 nábojů na kulomet) a vědro s poklopem sloužící jako nouzový záchod. Následuje spojovací chodbička, která byla využita k umístění střílny na obranu vchodu (pro pistoli, kterou měli oba kulometčíci) a ručního ventilátoru s klikou (který se s lapači zplodin dodával v sadě stejného čísla). Dále zde byl umístěn polní telefon, lékárnička, bedna se záložní dávkou potravin na čtyři dny a poličky se signální pistolí, raketami, svíčkami a sešitem na poznámky. Na čelní stěně visí pět pušek vz. 24 ráže 7, 92 mm, což byla osobní výzbroj části sedmičlenné osádky objektu. Jako poslední se nachází levá střelecká místnost, ve které se nachází maximum výbavy tenkrát dosažitelné. V druhé hlavní střílně, s výstřelem na pásmo protitankových překážek, je uchycena univerzální lafeta vz. 37 (tzv. brněnská) s namontovaným těžkým kulometem vz. 37 ráže 7, 92 mm. Lafeta umožňovala přesné zarámování zbraně, její zaaretování v určité poloze, ale především také velice přesnou palbu za snížené viditelnosti podle pohyblivé panoramatické mapy s jezdcem. Součástí lafety jsou dva uzávěry střílny, dřevěná střelecká lavice pro uložení nářadí a potřeb pro údržbu zbraně, kombinovaná se skluzem na prázdné nábojnice padající z kulometu do prázdné bedny od lafety a sklopný manipulační stolek. Samozřejmostí je lapač zplodin a periskop. Z týlové zdi u stropu ústí do místnosti masivní hrdlo granátového skluzu, který umožňoval osádce v případě přímého ohrožení pěchotou vyhazovat ruční obranné granáty. V rohu jsou uskladněny truhlíky s plnou dotací střeliva (10-12 000 nábojů na kulomet), truhlík s 25 granáty pro skluz a na stěně visí zbylých pět toreb příslušníků osádky. V podlaze obou střeleckých místností je vybrání na vodu ke chlazení kulometných hlavní, kryté poklopem. Na vnitřních stěnách se nachází bednění z betonáže, které se ponechávalo po betonáži jako tepelná a zvuková izolace a ochrana proti odlétávání odštěpků betonu při zásahu dělostřeleckým granátem. V objektu se dále nacházejí nádoby na konzervační materiál, petrolej, petrolejové lampy vz. 35, rohože na spaní a další drobnosti.

O něco níže umístěný objekt A-160 (č.1316-26), je v interiéru rekonstruovaný do stavu poválečné reaktivace z šedesátých let, od kterých se výstroj a výzbroj již neměnila. Kromě již nám zmíněné základní výstroje zde spatříme poválečně vyrobené dveře a ventilátor, především však dvě nově vyvinuté lafety UL-1, ve kterých jsou uchyceny současné kulomety UK 59. Tyto lafety postupně nahrazovaly předválečné podle toho, jak byly vyřazovány z armády původní zbraně. Těch se ponechalo pouze několik desítek u pevnostní jednotky v Mikulově, která prováděla údržbu na několika těžkých objektech v prostoru Jižní Moravy. Dále bylo možno do lafety namontovat přechodový typ kulometu vz. 52/57 a sovětský kulomet vz. 43 Gorjunov (všechny ráže 7.62 mm). Pod střílnou se již nenacházejí lavice, neboť lafeta byla pro sběr nábojnic vybavena plátěným pytlíkem. Další výzbroj objektu tvoří osobní zbraně osádky-samopaly vz.58. Pro střílny byly vyrobeny dřevěné oplechované poklopy, včetně malých uzávěrů přímo do střílnového otvoru. V objektu se nachází ještě plechová kamínka na přitápění.

Jednostranný objekt D1 (č.1317), stojící opodál směrem do týlu, představuje méně často budované střelecké stanoviště pouze s jednou boční střílnou a je opět uveden kompletně do stavu z roku 1938. Výzbroj objektu bývá proměnlivá podle situace. Buď improvizace s lk26 nebo uchycení do lafety vz.37.
Protilehlé kulometné hnízdo typu C (č.1047) je velice řídce budovaným exemplářem, má jednu střílnu a je nejmenším bojovým objektem v rámci celého pevnostního systému. Je prázdný a volně přístupný, pouze v rámci velkých prohlídkových akcí bývá improvizovaně vyzbrojen a připraven k boji, jako v září 1938.

Další objekty v péči Pevnostního areálu Slavonice 

K pevnostnímu areálu Slavonice postupně přibývají další, zvenčí rekonstruované objekty, které slouží převážně jako netypické poutače a činí krajinu hezčí a zajímavější. Objekt A-120 (č.1320) u silnice na Stálkov je ošetřen nátěrem, odpovídající čerstvému betonu. U dalšího objektu A-120 (č.1054) je podle dobové fotografie zcela obnoven flekatý čtyřbarevný maskovací nátěr, jaký se v roce 1938 nacházel na všech pevnůstkách úseku 1 Slavonice. Sousední objekt A-160 (č.1058) u trati má stejné maskování, avšak postrádá veškeré kovové prvky, vytržené pravděpodobně za okupace. Na kopci u Slavonic východním směrem, je maskovaný objekt vz. 36-C (č.5) patřící do prvotně budované linie těchto nekvalitních pevnůstek z roku 1936.

Některé informace a zajímavosti z budování areálu 

Lokalita pro vznik areálu byla vybrána již na počátku devadesátých let minulého století, avšak z různých důvodů byly práce na rekonstrukci jednotlivých objektů zahájeny až 14. června 2003, v den referenda o vstupu do EU. Jako první byl za čtyři víkendy zrekonstruován jednostranný objekt D1, ve kterém se ihned začalo provádět a z dobrovolných příspěvků návštěvníků šetřit finance na renovaci dalších objektů. Prvotní představy o konečném stavu areálu byly značně skromnější než je současný stav a byly mnohokráte měněny, aby celková expozice umožňovala návštěvníkům ucelený pohled na budování čs. pevnostního systému a využívání opevnění v období socialismu.

Vnější úprava objektů a okolí celého areálu odpovídá stavu z období mobilizace v září 1938, interiér dvou pevnůstek je pak uveden do stavu poválečné reaktivace.
Při budování dobových překážek byly použity originální překážkové tříoké kolíky, nalezené a odvezené ze Starého Města pod Landštejnem, kam byly přivezeny zřejmě v období okupace místním zemědělcem z poblíž probíhající linie úseku H-43. Jednooké kotevní kolíky vznikly v době budování areálu rozřezáním tříokých poválečných, dovezených z oblasti Šatova. Co se týče protitankových rozsocháčů, byly sehnány z různých vojenských prostorů a cvičišť a jsou vesměs poválečné výroby, ale jinak téměř shodné s původními.
Vlastní pevnostní výstroj byla v letech 1995-1996 demontována z reaktivovaných pevnůstek v prostoru Vranovské přehrady a okolí a po kompletní renovaci je používána v době prohlídek rekonstruovaných objektů areálu. Ostatní výstroj a výbava pak byla obstarána na burzách, porůznu směněna, nebo nalezena ve sběrných dvorech. Znehodnocené zbraně byly zakoupeny ve specializovaných obchodech a částečně jsou tvořeny novými výbornými replikami. Při velkých prohlídkách je tak areál dostatečně vyzbrojen, i když je otevřeno všech pět objektů.

Nedílnou součástí rekonstrukčních prací je pak velká odhodlanost, šikovnost a pracovitost, bez níž by muzeum takového rozsahu jen těžko vzniklo.
Zvláštní poděkování patří městu Slavonice a podniku města Slavonice za vstřícný postoj k budování areálu na městském pozemku, bez kterého by expozice nemohla nikdy dosáhnout takového rozměru.


zpět nahoru