Buenos días!

V pravém Mexiku mexickém se hovoří španělsky. Má Španělsko něco společného se slavonickým mexikem? Možná více, než by bylo zdrávo.

Myslíte, že jsou to odlišné světy? Po smrti diktátora Franca se první demokratické volby ve Španělsku konaly v roce 1977. U nás v roce 1990. Poměrný volební systém s uzavřenými kandidátkami měl za cíl upevnit systém politických stran. Ten měl zajišťovat pluralitu. Podobným zákonem byly stanoveny i štědré finanční dotace za každý získaný voličský hlas - aby strany byly soběstačné. Za tímto přerozdělováním je patrně také snaha o menší motivaci politických celků ke klientelismu a korupci. (použity motivy novinového komentáře ekonoma Pavla Kohouta)

 

Toto systémové nastavení mělo na Pyrenejském poloostrově některé neočekávané důsledky: členové stran postupovali v kariéře pouze na základě tuhé loajality k vedení, jinak se na kandidátku na volitelném místě nebylo možno dostat. Politikové rádi dosazovali své přátele a příbuzné na dobře placená místa bez velké odpovědnosti, atd. A tak v milém Španělsku dneška nenápadně vyrostla nová politická třída = mocenská skupina. Zájmem této skupiny je čerpat výhody, rozhodovat o financích a tvořit pracovní místa pro své přátele a další známé. Zahnízdil se zde podivuhodný systém pseudoelit, které neumějí tvořit nové hodnoty, ale pouze využívat ovládání moci pro své financování.

Dosť bolo Španělska!

Na podivuhodnou podobnost vytváření mocenských vazeb v politickém mikrokosmu Slavonic jsem narazil už ve svém blogu, který je nazván tak výmluvně. „Proč NE komunismu. Dnes i zítra“ a je tuším psán letos v lednu (není lepší potešení pro umírněného grafomana odkázat na svůj vlastní text!).

Domnívám se, že je tomto poměrném volebním způsobu s uzavřenými kandidátkami zakletá systémová chyba formování nové demokracie. Ve svém důsledku vidíme současnou všeobecnou krizi zastupitelské demokracie v celé republice. I v našem malém případě městečka Slavonice se jedná o typické postupné zformování mocenské skupiny. Zapojení účastníci drží při sobě jednoduchým pravidlem výhodnosti.

Nezbývá mi, než závěrečný díl trilogie věnovat zamyšlení, jak je to možné, že po několika kolech demokratických voleb máme i v našem městečku co činit s mocenskými pseudoelitami bez vize, rozhledu a umu. Bez jakýchkoli idejí. A snad také naznačit jak z toho ven... A to je safraportský úkol.

 

06.08.2013 Pokračování a dokončení někdy příště

 

arrow_back arrow_upwards