Pro kolegyni Zdenu je téměř devadesát let staré zamyšlení Karla Čapka PROČ NEJSEM KOMUNISTOU natolik inspirující, že jej zařadila na slavonický blog. Jeden důvod se nabízí. Vždyť zde má Karel Č. svoji ulici! V témže roce (1924), kdy Čapek rozkryl podstatu komunistického náboženství, vydal m.j. Adolf Hitler svůj manifest Mein Kampf.

My již víme, jakými zákrutami se ubíraly dějiny po roce 1924. Nové válečné peklo pár let po skončení 1. světové války si nepřál a nedokázal představit nikdo. Přesto brzo přišlo. Následné roky pod komunistickým diktátem také nikdo nepředpokládal. Vlastní zkušenost s komunisty u vesla v Čechách i na Moravě má zhruba polovina žijících. Děkuji, nechci. Společenskou kocovinu z těchto čtyřech desetiletí stále ještě prožíváme.

Ve Slavonicích máme vyznavačů této ideologie značně. K od nepaměti tradovaném přídomku Mexiko přichází ještě navíc přílepek "rudý koutek". Čapkova stať i v našem rudém koutku zní archaicky a salonně. Pojmy bohatých buržuů a chudého proletariátu, dělníků, rolníků a pracující inteligence zakryla duchna času. Místní (dožívající) komunisté toto výrazivo nepoužívají a požadováním diktatury proletariátu by se ztrapňovali. Jde jim hlavně o moc. Moc samotné moci nezneužívají, jenom tak maličko - co jim naše městečko dovolí. Jsou místa a místečka referentíčků, školníků, uklizeček, úředníčků, ředitelíčků, atd... kam s oblibou dosazují své příznivce. Taky přihrát nějaké to ubytováníčko do svého penzionečku pro dělníčky pracující pro městečko není na škodečku...  Ve výkonu služby pro občany  hlavně potlačují osobní zodpovědnost. Rituální kolektivní souručenství mají ve Slavonicích prozatím natolik silné, že si dovolí do čela města vyslat tu řiditelného pijáka, tu řiditelného neschopu. Takového, který největší úkol své práce vidí v dožití do DŮCHODU i PENZE. Nejlépe obojího naráz.

Že takové pořádky městu a jeho občanům nepřináší pražádný rozvoj je  koneckonců dobře vidět. Více než 1,5 generace vyrostlé po sametu o současnosti Slavonic "hlasuje nohama". Za poslední roky ubylo ve starobylém městě více jak 10% obyvatelstva a trend úprku se nezastavuje. Nadějí je, že si to zbylí uvědomí a místo hlasování nohama přehlasují komanče v urnách. Tím se snad podaří mít ve vedení města progresivnější osoby, pokud možno ty nejlepší. Kterým nepůjde za prvé o moc, ale o to město samé. Aby Slavonice a okolí pozvedli celé a dali tak lepší podmínky pro obživu všem, ne jenom svým koryfejům.

V novoročním provolání současného starosty v radničním zpravodaji  mne zaujalo jeho přání ke zlepšování infrastruktury města. Jsou k dispozici dohledatelné dokumenty týkající se infrastruktury, na kterých chybí jakékoli potvrzení porozumění ze strany tohoto představitele města (i dalších samozřejmě). Jako příklad z blízké minulosti uvádím zvláště nekoncepční zadání rozsahu kanalizačního vedení při budování čističky. Trestuhodná netečnost představitelů města při zadání projektu přestavby nádraží ČD se podepsala na nenávratném zmizení krásné idustriální památky (nákladního skladu). Jednoho občanského bojovníka marný boj o zachování objektu vyšinul až do stavu trvale nemocných. A je toho více... Heslo komunistů v kampani před komunálními volbami 2010 se mi nikdy pro svoji údernost a blbost neomrzí: NE KUŽELNÁM, ANO CHODNÍKŮM!. A co asi tak ta kuželna je? Je to občanská vybavenost, tedy jeden z prvků infrastruktury - prvního řádu ve struktuře Slavonic, dodávám.

Místní představitel končí výhled na rok 2013 konstatováním nelehké EKONOMICKÉ i HOSPODÁŘSKÉ situace. Sedím tedy v BARÁKU i svého DOMU. A pozoruji, jak se třídní nenávist v životech místních komančů rozvolnila v pouhou zásadní nedůvěru ke všemu jinému, která později přechází v závist a pak velmi často vrcholí nenávistí. Ideologii komunismu a jejím vykladačům či zastáncům  NE! Dnes, zítra i pozítří.

Na svátek Pravoslava v předvečer vzpomínky na Palacha. 12. ledna 2013.

 

 

 

arrow_back arrow_upwards