Děti a volný čas

Článek Bc.Dagmar Čermákové, kurátorky pro mládež, kerý vyšel v srpnových Slavonických Novinkách, upozorňuje rodiče na nebezpečí číhající na jejich ratolesti (alkohol, kouření, drogy) a nabádá je k většímu zájmu a pozornosti.

A VE SLAVONICÍCH SE TENTO PROBLÉM UKAZUJE JAKO STÁLE VĚTŠÍ. TEORIE BY TEDY BYLA ZMÁKNUTÁ, CO PRAXE ???

--------------------------------------------

Doba letních prázdnin pomalu, ale jistě uplyne. Euforie z prvních dnů kamsi vyprchala a děti se začínají nudit. Některé mají sice před sebou ještě dovolenou u moře, u babičky nebo někde na letním táboře, ale je řada rodičů, kteří nemají své potomky během prázdnin kam „odložit“. Důvodem může být nedostatek finančních prostředků nebo chybějící či zaměstnaní prarodiče. A tak mnoho dětí zůstává po celou dobu prázdnin doma, tam kde jsou vlastně po celý školní rok.

Prvotní radost z toho, že nemusí ráno vstávat, nic se učit, je pryč. Vše zase zapadá do jistého stereotypu a běžného dne. Radost odezní a dostaví se pověstná nuda. Děti jsou nespokojené, nudí se, a to může být prvním impulsem pro různé průšvihy, vzdor, závadové chování, první experimenty se zakázaným alkoholem, kouřením, drogami a dalšími nevhodnými způsoby trávení volného času.

Když dítě sáhne po „zakázaném ovoci“ v podobě alkoholu, cigaret či jiné drogy, tak vždy za tím stojí konkrétní impuls, který ho k tomu přivede. Je to nuda, nedostatečný dohled ze strany rodičů, volnost, závadová parta, nějaká starost, trápení, problém někde uvnitř, ale častým faktorem bývá jen zvědavost. Proto je velice důležité umět své děti vnímat, být ve střehu, když se jejich chování začíná markantně měnit. Když dosud dítě bezproblémové začne najednou měnit styl oblékání, mluvy nebo poslouchat jinou muziku, tak je třeba zpozornět. Nemusí se zrovna jednat o drogy, ale je nutné si říci, že se asi něco děje. Může to být vlivem špatné party, přílišné volnosti, dostatku peněz. Důvodem může být řada jiných příčin.

Co udělat, aby se naše dítě nestalo např. drogově závislé? Je důležité u dítěte odmala pěstovat zdravou dávku sebevědomí, chválit je za jakékoliv sebemenší úspěchy, povzbuzovat je v tom, v čem jsou dobré. Měly by pociťovat ve své rodině lásku, bezpečí, zájem a vnímat, že někam patří. Rodiče by jim měli nabídnout podnětné prostředí, různé alternativy trávení volného času s ohledem na jejich zájmy a záliby. Jen tak lze zahnat nudu a nicnedělání.
Na druhé straně by však měly děti vědět, kde jsou jejich hranice, které by se neměly překračovat, co je to odpovědnost, povinnost. Měly by být vtaženy do chodu domácnosti a jistými svými povinnostmi se i na domácích pracích podílet. Zároveň i výše jejich kapesného by neměla být příliš vysoká.

Drogy berou děti z různých sociálních vrstev. Liší se snad jen důvody, které je k droze přivedou. Děti ze sociálně slabých nebo neúplných rodin sahají většinou po droze ze zoufalství a ztráty perspektivy. Nenachází totiž důvod, proč by se měly snažit a tak nabývají dojmu, že nic nemá cenu. Pak je droga jistou náhradou za tu bezvýchodnost rodinné situace. Drogy však užívají i děti z „lepších“ rodin nebo těch, kde je stanoven pevný řád a pravidla. Zde pak může být důvodem nuda, dostatek peněz nebo touha se vymanit. Svobodu pak hledají právě v droze. Vždy však je to jakýsi začarovaný kruh, z kterého se dostat a vymanit není vůbec důležité, jak pro samotné dítě, tak rodiče. Vyžaduje to notnou dávku vytrvalosti, vůle, motivace a dobrého zázemí.
Často se setkávám s názorem rodičů, že když dítě zkusí kouřit marihuanu, tak se přece nic neděje. V mnoha případech tomu tak může i být. Ale jsou samozřejmě i takové případy, kdy kouření marihuany je vstupní zkouškou před tvrdou drogou. Stejně tak to může být i s alkoholem, kdy první zážitky jsou sice úsměvné, ale i zde může vzniknout závislost poměrně rychle. Nelze tato fakta ubírat ani cigaretám, protože ve své praxi se setkávám s dětmi na 2. stupni základní školy, které sdělují, že kouří i 10 cigaret denně. Lze to brát vážně? Myslím si, že rozhodně ano.

Proto se jako rodiče snažme s dětmi dostatečně mluvit, komunikovat, dokud to ještě jde a ne když už je problém. To se potom z rozhovoru většinou stává monolog zoufalého rodiče. Je důležité si umět přiznat, že máme v rodině nějaký problém, na který nestačíme, neumíme ho řešit a potřebujeme pomoc. To není žádná hanba ani ostuda. Důležité je problémům umět předcházet, ale když se vyskytnout, tak je řešit co nejdříve, než bude pozdě a problém pak nabude obludných rozměrů.

 

---

arrow_back arrow_upwards