O počátcích Dačic Vyprávěl Ctibor Tovačovský z Cimburka v dnes ztracených Rozličných pamětech Království českého a Markrabství moravského: "Když byl moravský král Svatopluk vypuzen Huny z Vezprimu za řeku Váh, vystavěl si nový hrad Velehrad. Domníval se, že byl poražen pro nepřízeň bohů; chtěje dobýt ztracené země, vzýval se svým vojevůdcem Pobugem pekelné mocnosti a bohyně pomsty Dračici a Tasanu. Stavěl jim sochy, největší na horní Dyji, v místě odtud nazvaném Dračici, a na řece Oslavě, jejíž jméno značí "Ó sláva Moravanů", v místě nazvaném Tasany."

A jak o Dačicích napsali DENÍKY BOHEMIA...

Počátky Dačic jsou spojeny se vznikem osady nad brodem přes řeku Dyji na křižovatce obchodních cest, které spojovaly Znojemsko s jižními Čechami a Jihlavsko s Rakouskem. Nejstarší písemná zpráva o Dačicích je zaznamenána v kronice Želivské z roku 1183. Toho roku si nechává znojemský kníže a markrabě moravský Konrád Ota vysvětit v Dačicích kostel olomouckým biskupem Pelhřimem. V první polovině 13. století přešly Dačice do držení křižovníků s červenou hvězdou a o sto let později, v polovině 14. století, získali město páni z Hradce. Zřejmě již v této době užívali Dačičtí svá městská práva. Dokládá to i městský znak odvozený od znaku pánů z Hradce: zlatá pětilistá růže v modrém poli doplněná písmenem M pod zlatou korunou.

Velkého rozkvětu dosáhlo město ve druhé polovině 15. století a zejména ve století 16. za pánů Krajířů z Krajku. Jde o období rozvoje řemesel, obchodu, udělování cechovních artikulí, rozvoje stavitelství a kulturního života. V 16. století přicházejí do města italští umělci, především stavitelé, kteří změnili gotické město v renesanční. Domy dostávají renesanční štíty, vzniká nová radnice, oba zámky, věž kostela sv. Vavřince, roste i nová městská čtvrť kolem zámku. Město bylo obdařeno mnohými výsadami: právem na výroční trhy.

Rod Krajířů vymírá roku 1600 po meči a paní Kateřina z Krajku prodává záhy Dačice v roce 1610 panu Vilému Dubskému z Třebomyslic za 106 000 zlatých. Následně se Dačice dostávají do držení nejvyššího maršálka Českého království Lva Buriana Berky z Dubé. Za třicetileté války město velmi utrpělo. Po jejím skončení zůstalo ve městě kolem 100 obyvatel. Sotva se město zotavilo z ran válečných, dostavil se roku 1860 mor a v roce 1890 velký požár, kterému padlo za oběť 80 domů. Tento a další požáry, které v průběhu staletí následovaly, zničily vesměs renesanční a barokní tvář města, vyjímkou jsou jen některé domy na náměstí.

Po dlouholetých sporech o dačické panství mezi rodem Berků s Furstenbergů se v roce1728 stává majitelem Jindřich Karel z Otsteinu, c.k. rada a velvyslanec v Petrohradě. Za doby osteinské žilo město poměrně klidným životem, až napoleonské války se citelně dotkly města. Dačice naposley mění svou vrchnost v roce 1809, to když panství dědí člen německé říšské šlechty Bedřich Karel z Dalbergu.

Počátkem 19. století se Dačice stávají průkopníky v odborném školství a průmyslu. V roce 1829 založili bratři Grenberové v nedalekém Kostelním Vydří první řepný cukrovar moderního údobí v našich zemích a v dačické rafinérii byl vyroben v roce 1841 první kostkový cukr na světě.

V polovině 19. století se výrazně mění postavení města. Dačice se staly sídlem okresu, který zabíral jihozápadní cíp Moravy se 180 obcemi. Sídlem okresního úřadu zůstaly s vyjímkou let válečných 1940 - 1945 až do roku 1960, kdy po více než stech letech ztratily sídlo okresu a ocitly se spolu s dalšími moravskými městy a obcemi v Čechách.

arrow_back arrow_upwards