SMÍŘENÍ svatováclavské 2012.

Bratrovražda našeho národního patrona Sv. Václava bývala vročena do pradávného roku 929. A ejhle, dnes se spíše tvrdí, že to byl správně rok 935.

Číslo hovoří!Z číslovek na pomnících odečítáme osudy. Když jsme na slavonickém hřbitově pohřbívali moji babičku Marii, bylo mi 10 let. Pamatoval jsem si, že na starém pomníku byl nápis švabachem. Ten na dlouho překryla černá deska. Letos na jaře jsem stál u hrobu, když kameníci sundávali starou černou skleněnou desku z pomníku. Čísla promluvila: "Zde odpočívá Wenzel Ruzicka (revírník) 1858 - 1933 a jeho choť Marie Ruzicka 1864 - 1939."

Moje rodina, můj děda s babičkou a táta s maminkou tedy sdílí stejné místo posledního odpočinku s rodinou Ruzicka. Já sám jsem dětství prožil v čísle popisném 97 na Horním náměstí (totalita takticky cíleně - aby se ztratila historická kontinuita - proměnila čísla popisná ve středu města na dnešní č.p. 528). Dospělé pátrání po historii mého rodného domu mne přivedlo k rodině Helleportových. Byla to měšťanská rodina pošmistra, po které naši v roce 1945 dům obsadili - a v roce 1946 od čs. státu koupili. Naproti z okna domu č.p. 90 (dnešní Besídka) znám a vzpomínám na vrásčitou tvář paní Zimmerové. Tam, co má dnes krámek Babeta Strháková (od časů Marie Terezie č.p. 100/ dnes č. 531) bydlela rodina Franze Helleporta - kamenického mistra. Kamenný kříž z jeho dílny jsem objevil na příhraniční cestě u Rancířova. A tak podobně má své rodiny, předky a památky na ně každý jednotlivý slavonický dům.

Při obnově Spolkového - Německého domu mne tato spojitost napadla znovu. V doteku obnažené kamenné hradby s vročením stavby kolem 1350 (dle odborného posouzení archeologa Mgr. Vl. Buriana) jsem si v revitalizovaném domě z roku 1932 uvědomil, že tento objekt byl stavěn za peníze slavonických německy mluvících občanů. Nemám pochybnost, že to byli také moji slavoničtí pedchůdci, tedy v budování předci.

V historii se válečné vřavy a přeryvy promítají do života obsazením dobytých území vítězem - dříve vítěznými kmeny, později spojenci a žoldáky vítězného feudála - viz doba pobělohorská. V dobách napoleonských válek se probouzí nový prvek nacionalismu. S odstupem mnoha desetiletí po poválečném odsunu na Slavonicku se taková výměna lidské posádky zdá přirozenou a opakující se historickou zkušeností.

Co je však nepřirozené, to je překrucovací snaha komunistických blábolilů. Ti se nás snažili donutit historická čísla jinak vidět, jinak počítat a o některých ani raději vůbec nemluvit. První republika 1918-38 komplet; Budapest 1956; 1968 komplet; Gdaňsk 1970; atd. Jiná tento režim maloval do omrzení: 1917; 1948 ; římskými číslicemi pak sjezdy v Pakulu XVI; XV.; XVI. Sjezd KSČ s římským číslem XVIII. už byl konečně nesjízdný.

Čísla však hovoří pořád stejně a historickou pravdu předávají neosobně a nezaujatě dál. Já a moji blízcí se jejich čtení nebojíme.

Proto závěrem: nezná někdo podrobnosti předválečných a poválečných osudů rodin revirníka RUZICKy, pošmistra HELLEPORTa z původního čísla popisného 97 na Horním (Henlainově, Gottwaldově) náměstí ve Slavonicích, které jsou spojeny s osudem mé rodiny?

 

Na s. Václava 28. září 2012 (v Den české státnosti)

 

bez názvu

---

arrow_back arrow_upwards