MEXIKO a fiesta marnosti (3)

 

V minulém blogu, psaném v prázdninové srpnové neděli, jsem se napřáhl k safraportskému úkolu. Jednoduše vyhmátnout recepis, jak a jakou cestou co nejrychleji nahradit místní mocenskou skupinu něčím, co by připomínalo odpovědnou zastupitelskou demokracii. Ne, že by ta současná parta s myšlenkami vymacerovanými v bolševické láku, nefungovala. Sama pro sebe to dokáže velmi pěkně. Některým mohykánům už se rýsuje důchodová nirvána...

Kamarádka mentorsky poznamenává: "Ty do „nich“ šiješ a co se změnilo? " Myslí si o mě zřejmě, že jsem jen takový osamělý sýček, který balancuje na hranici kverulantství. A že lepší je nehasit, co tě OPRAVDU nepálí. To si nemyslím a proto se snažím neuměle svůj pohled formulovat.

Výsledná rada, jak zabránit posílení moci místní samoživné mocenské skupiny je jednoduchá:

nedávejte v systému zastupitelské demokracie v příštích místních volbách hlas lidem, které jste nikdy neviděli, neslyšeli hájit své vlastní názory....(protože je povětšinou nemají).

 

Od začátku srpna zaznamenávám v karnevalovém ději nezodpovědnosti:

- petici zastupitelů (sic!) KSČM zaštítěnou starostou. Z mého úhlu pohledu je to potvrzení neschopnosti výkonu svých mandátů. Používání prvků přímé demokracie účastníky zastupitelského systému je na palici.

- napodruhé je odhoukáno výběrového řízení na LIDSKÉ ZDROJE. Prý tak šetříme evropské peníze?! /Lidi, nenakupujte v cukrárně – bude více zmrzliny!/

- bezelstná úvodní slova starosty při veřejném projednávání Změny č. 3 územního plánu – jsem laik a vůbec tomu nerozumím.

Poslední citace je nakročením k pointě příběhu. Never more.

 

 

15.09.2013

arrow_back arrow_upwards