V české lidové kultuře byl advent označován také jako „drsné noci“, dny mezi svátkem svaté Lucie a Štědrým dnem se také nazývaly „černá zima“.V předkřesťanských dobách byla tato část roku spojována s působením zlovolných sil a tato víra se zachovala i pozdějším lidovém prostředí, kde se navíc přidalo dodržování půstu, rozdávání almužen a čekání na Kristovo narození. Očekávalo se, že lidé se zřeknou zábav, tance a zpěvu, což ale bylo do určité míry porušováno různými adventními zvyky.
Pro adventní období jsou typické obchůzky rozličných maskovaných postav. Nejznámější je Mikuláš, ale k dalším patří například Žber a Ambrož a mnoho ženských postav, označovaných souhrnně jako středozimky, jako jsou lucky, barborky, Perchta nebo Brůna. Tyto bytosti mají často ambivalentní charakter, mohou tedy pomáhat a škodit, a často kontrolují zda děti nezlobí, zda je dodržován půst a zda je v domácnostech uklizeno. Na počátku 21. století byl z těchto postav široce rozšířen jen Mikuláš.
K dalším českým adventním zvykům patří:
svatoondřejské věštění, především týkající se hádání ženicha
řezání třešňových větviček, „barborek“, užívaných k ozdobě i věštění
mikulášské trhy, na které se peklo zvláštní pečivo
přástky, tedy společné předení lnu a konopí, draní peří
velký úklid, pečení a další praktické přípravy na Vánoce
stavění betlémů
výroba adventního věnce a zdobení vánočního stromku, což jsou však zvyky které do české kultury pronikaly až v druhé polovině 19. století.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Advent