Staré Město pod Landštejnem - Dobrohoř 0,5 km - Veclov 3,5 km - Návary 5 km - Rajcheřov 7,5 km - Romava 9 km - nad Kačerem, rozc.l2 km - Starohuťský les, rozc.12,5 km - Větrov, rozc.14,5 km - Klášterský les, rozc.16,5 km - Filipov 17,5 km - Dobrotín 19,5 km - Staré Město pod Landštejnem 21,5 km

Po druhé světové válce zaniklo v prostoru jižně a západně od Starého Města pod Landštejnem osm vsí a osad, ležících v bývalém hraničním pásmu. Po desetiletí se do tohoto území při rakouských hranicích nesmělo, nyní se opět otevřelo všem milovníkům tiché romantické krásy. Je to kraj, kde můžeme bloumat celé hodiny a za společníky budeme mít jen srnky a jeleny, zvědavě vykukující z lesního mlází. Turistické značení se do těchto končin ještě nedostalo a tak se musíme spolehnout jen na podrobný popis cesty a mapu. Orientace v terénu však není příliš náročná. Přesto, že se dostaneme do nadmořské výšky kolem 700 metrů, nečeká nás žádné výrazné stoupání, značná část cesty vede po silničkách a je vcelku pohodlná.

Z náměstí ve Starém Městě pod Landštejnem*** půjdeme silnicí k jihu. Vyjdeme ven z obce, vlevo mineme hřbitov a stočíme se k osadě Dobrohoř, jejímž jádrem je rozlehlý hospodářský dvůr. Jeho součástí je i zámek* (1) stojící při silnici. Je to klasicistní stavba ze začátku 19. století, patrová obdélníková budova s trojúhelným štítem, zdobená rizality, pilastry a krakorci. Dnes je z větší části nevyužitá a chátrá. Za zámkem pokračujeme po silnici vroubené alejí k rybníčku, pak sestoupíme do údolí potoka Pstruhovec, přejdeme les a kolem oploceného areálu pohraniční policie dorazíme na křižovatku. Zleva přichází silnička z území bývalé vsi Košlák. Pokračujeme vpravo do malé vesnice Veclova*, ležící v pěkné poloze na úpatí zalesněného svahu. Na návsi u silnice jsou dva malé rybníčky a za nimi pseudorománská kaple z 19. století, upravená na rekreační objekt (2). Za vsí vstoupí silnice do lesa a stoupá, místy dost prudce, na táhlý, v horní části odlesněný hřeben, pokrytý pastvinami. Z nejvyššího místa se otvírají daleké výhledy, zejména jihozápadním směrem do Rakouska. Nakonec sestoupíme do kotlinky, ze všech stran zavřené lesem, v jejímž středu leží osada Návary. Tvoří ji několik stavení, roztroušených při kraji polí a luk. Sestoupíme k rozcestí, kde zahneme vlevo, na dalším pak vpravo. Stoupáme do vršku, po pravé straně mineme řídký lesík. Za ním odbočíme ze silnice vlevo na polní cestu. Otevřenými vraty vstoupíme do rozlehlých oplocených pastvin a jdeme přes ně po široké, stromy lemované cestě. Vlevo vidíme hladinu Návarského rybníka, desetihektarové nádrže na jednom z přítoků potoka Pstruhovce. Vstoupíme do lesa, přetneme silničku a pokračujeme rovně výraznou cestou, která zprvu krátce stoupá, později začíná klesat stromořadím při kraji lesa. Vpravo od nás se tyčí zalesněný kopec Výhon, vpravo od něj holý nevýrazný Hadí vrch*, v roce 1987 vyhlášený za národní přírodní rezervaci na ploše 13,4 ha. Na bývalých pastvinách tu roste jalovec obecný. Dojdeme na křižovatku cest při kraji řídkého lesa. Zahneme vpravo, o 150 metrů dál opět vpravo k dalšímu rozcestí (3). Odtud půjdeme doleva méně výraznou cestou přes pastvinu, která nás dovede na hráz rybníka Rajcheřov*, který má plochu 7 ha. V blízkostí rybníka stávala stejnojmenná vesnice, která měla 57 domů a kapli sv. Michaela. Po odsunu převážně německých obyvatel v roce 1945 pustla a v 50. letech byla v rámci "vyčistění" pohraničního území systematicky zlikvidována, takže dnes po ní nezůstaly téměř žádné stopy. A přece je naděje, že by Rajcheřov mohl znovu ožít. Obecní úřad ve Starém Městě, v jehož katastru území leží, uvažuje o zřízení rozlehlého rekreačního parku, jehož středem by byl právě Rajcheřov. Za účasti zahraničního investora by tu měla vyrůst řada luxusních rekreačních objektů s komplexní nabídkou služeb a se značným množstvím aktivit. Patří k ním např. hustá sít cest pro jízdu na kole, na koni, s kočárem, v zimě na lyžích, vše s návazností na obdobné možnosti na rakouské straně hranic.

Přejdeme přes hráz, za ní na rozcestí se dáme vpravo. Cesta vede loukou, pak vstoupí do širokého průseku v lese. U posedu za žulovým balvanem pokračujeme přes zarůstající louku šikmo vlevo ve směru sloupů s telefonním vedením. Pak cesta znovu vstoupí do lesa, přetne paseku s potůčkem a o kus dál vyústí na širokou cestu v místech, kde stávala ves Romava*. Také ta byla zbořena v 50. letech; zůstaly po ní zbytky zdí dlouhého stavení na kraji lesa, po ostatních obydlích pak jen zarůstající kopečky rumu. Cestou vpravo přijdeme k bývalé strážní budce na výrazném rozcestí. Kdybychom pokračovali rovně, přišli bychom po půl kilometru na hráz Romavského mlýnského rybníka* (8 ha). Napájí ho potok Romava, který těsně pod hrází tvoří v délce asi 1,75 km státní hranici s Rakouskem a pak vtéká na rakouské území. Jeho vody se k nám však přece jenom vracejí, i když značnou oklikou. V Rakousku se totiž vlévají do horního toku Lužnice a s ní opět putují do Čech. - Z rozcestí v bývalé vsi Romava (4) půjdeme vpravo asfaltovou silničkou. Vstupujeme do hlubokých lesů. Po necelém kilometru odbočuje vpravo cesta, která by nás přivedla na hráz velkého rybníka Kačer* v pěkné poloze, jejíž romantičnost ještě zvyšují okolní lesy. Rybník leží na potoku Romava, má plochu 33 ha a slouží k chovu ryb. Po dalším kilometru se silnička přiblíží rakouské hranici, která leží vlevo od nás ve vzdálenosti 100 až 200 metrů. Nakonec dojdeme k místu, kde se lesní asfaltová vozovka dělí. Mezi stromy tu stojí poškozená kamenná boží muka (5). Odtud se dáme vpravo, přejdeme přes potok a začneme stoupat. Přetneme jinou lesní silničku a za esovitou zatáčkou dorazíme k rozcestí (6). Tady zvolíme asfaltku, která stoupá vlevo do kopce. Na nejvyšším místě se silnice zatočí vlevo a pokračuje dlouhým přímým úsekem prakticky po rovině. Projdeme přes rozcestí, u kterého stojí lesní bouda zvaná Černá, a po dalším kilometru se dostaneme na okraj rozlehlé paseky s další lesní boudou. Z naší silničky odbočuje jiná ostře vpravo, zatímco doleva míří široká lesní cesta. Pokračujeme přímo ještě asi 200 metrů, kde se asfaltka znovu rozděluje (7). V přímém směru míří k osadě Mýtinky a pak dál do Nové Bystřice; my však půjdeme vpravo. Mineme nově budovanou chatu, po naší levé ruce zůstává oblý vrchol kopce Větrova (714 m), nejvyššího bodu v okolí. Za mírného klesání dojdeme k rozcestí několika cest, kde zahýbáme vlevo. Sestupujeme, místy dost prudce, do zarůstajícího údolí, protékaného malým potokem. O kus dál u malé pískovny vyústí naše asfaltová cesta na silnici, po které půjdeme vpravo. Znovu klesneme k potoku, po levé straně se objeví hladina Skalského rybníka. Silnice nás dovede k okraji louky, lemované lesem. Vlevo je bezslohová kaple s věží (8), upravená na rekreační objekt, o čemž svědčí nejen číslo popisné, ale i nově přistavěný komín. Projdeme samotou Filipov, kterou tvoří obytný dům, hájovna a zahradnictví. Za křižovatkou, kde se zprava připojuje silnice z Návar, opustíme les, a prudce klesáme do vsi Dobrotína*. Zachovaly se tu pěkné ukázky zděných statků s branami, zaklenutými segmentovým obloukem. Na svažující se návsi u silnice je pseudogotická kaple z 19. století, zdobená v lidovém stylu. Za Dobrotínem sestoupí silnice do údolí potoka Pstruhovec. Zanedlouho dojdeme na křižovatku, kde zahýbáme vpravo do Starého Města pod Landštejnem.

arrow_back arrow_upwards