V Českobudějovickém deníku publikoval redaktor Luboš Dvořák zajímavý článek o vzpomínání na natáčení nejslavnějšího filmu, jaký byl ve Slavonicích natočen, a to snově hororového snímku VALERIE A TÝDEN DIVŮ (1970). Celý článek včetně fotografií najdete na stránkách deníku - http://ceskobudejovicky.denik.cz/z-regionu/kdyz-filmari-upalovali-valerii-tekly-divkam-umele-slzy-20120721.html 

Další informace o filmu najdete na této adrese: http://www.odaha.com/tomas-odaha/recenze/film/jaromil-jires-valerie-tyden-divu

Vzhledem k nestabilitě internetového prostředí najdete článek z Českobuděbudějovického deníku přepsaný i níže, nicméně není to "ono".

Jižní Čechy - Slavonice a tajemná místa v okolí dodaly hororovou atmosféru snímku Valerie a týden divů, který natočil Jaromil Jireš

Slavonickou Nádražní ulicí kráčí dívka Valerie a vypustí holuba. Zezadu k ní přistoupí tajemný muž v černé kápi (Tchoř neboli upír) a pláštěm ji obejme. To scéna z hororově poetického filmu Valerie a týden divů. Jeden z výtvarně nejvýraznějších českých filmů všech dob prakticky celý vznikl v jižních Čechách – v příhraničním Slavonicku a Dačicku.

Jako třináctiletý kluk sledoval natáčení „temné" scény se zahalením do pláště Zdeněk Žampa. Postava skvěle namaskovaného upíra pro něj byla dětskou noční můrou. „Díval jsem se zpoza kamery. Viděl jsem to naživo a dodnes se mi vybavuje mrazivá síla té scény. Tenhle dojem si budu pamatovat celý život. Když se teď na film dívám, na tuhle scénu vždycky čekám," říká Zdeněk Žampa. Ten navíc bydlel v domě, proti kterému si štáb zřídil maskérnu. Právě líčení herce Jiřího Prýmka na Tchoře často viděl z několika málo metrů. „Bylo to strašidelné, nic příjemného," dodává.

Zdeněk Žampa, který ve Slavonicích žije dodnes, si zahrál také v komparzu. „Pobíhám ve scéně na trhu. Jako jediný kluk jsem měl tu čest nosit košili, ostatní kluci hráli do půl těla," vypráví Žampa.

Vnímá také „dokumentární" hodnotu snímku. Ve filmu jsou totiž tváře stále žijících obyvatel města, ale i nebožtíků. „Třeba paní Babáková ve scéně na trhu zabíjí kapry. Filmaři jí říkali, aby je jen lehce bouchla, ale ona svojí těžkou rukou vždy udeřila moc silně a museli jí dávat další a další živé ryby," popisuje Zdeněk Žampa, který byl na přelomu 60. a 70. let ve věku hlavní hrdinky.

Její představitelka Jaroslava Schallerová v době natáčení bydlela ve slavonickém hotelu Alfa. „Když byla pauza, hrál jsem s ní na schodech hotelu karty," vzpomíná Zdeněk Žampa. Další děti ze Slavonic se zase s Valerií chodily večer koupat do Starého rybníka.

Roličku v komparzu dostala také Ludmila Brychtová. Byly prázdniny, a tak se přihlásila. „Hrála jsem jednu družičku v bílých šatičkách. Točilo se na slavonickém náměstí před kašnou, dále v kostele v obci Klášter u Nové Bystřice a v Kostelním Vydří. Naším úkolem bylo modlit se vkleče v davu. Pamatuji si, že kameny tlačily do kolen," říká. Za jeden natáčecí den si vydělala 22 korun.

Před kamerou se pohybovala asi týden. „Užívala jsem si to. Bylo to něco nového, zvláštního," dodala obyvatelka Slavonic, která také dodnes cítí, jak jim členky štábu kapátkem dávaly na kraj oka umělé slzy. „To bylo strašně nepříjemné. Nesměli jsme si tu slzu otřít. Musela nám začít stékat až při  scéně, kdy kněz Gracián nechává Valerii upálit. Dodnes vnímám, jak slza tekla děsně pomaličku," popisuje Ludmila Brychtová.

Mrazivá scéna s pláštěm (na snímku nahoře) se točila nedaleko domu rodiny Javůrkových. Haně Javůrkové bylo tehdy patnáct let a také si nejsilněji vybavuje postavu upíra. „Byl to vysoký, štíhlý herec. V kápi působil opravdu děsivě," popsala Hana Javůrková s tím, že nejen pro ni, ale i pro další obyvatele Slavonic je Valerie a týden divů oblíbeným filmem.

Štáb si mě vyhlédl 
v hospodě v Písečném
Dva tisíce šest set korun. To byl výdělek tehdy šestadvacetileté Bedřišky Chalupské ze Slavonic, která se zúčastnila natáčení filmu Valerie a týden divů. Na tehdejší dobu to byl slušný peníz. „Jako dělnice ve slavonickém Otavanu jsem brala jedenáct set měsíčně. Vydělala jsem si tedy více než dvojnásobek svého platu. Co jsem si za filmování koupila, už si ale nepamatuji," říká Bedřiška Chalupská. Ve snímku, který vznikal před 43 lety, navíc nebyla jen obyčejnou komparzistkou. Dostala poměrně výraznou roli jedné ze služebných ve Valeriině domě. Pohled na něj se natáčel v Kostelním Vydří u Dačic.

O účinkování mladé ženy ve filmu rozhodla vlastně náhoda. „Tehdy jsem žila v Písečném asi deset kilometrů od Slavonic. V hostinci, kde byla v přízemí masna, přespávali členové štábu a jednou mi někdo řekl, abych přišla na konkurz, že si mě někde vyhlédli," vzpomíná Bedřiška Chalupská. Pak si podle svých slov už jen vyzkoušela kostým a uslyšela slova: Bereme vás!

Ve filmu se objevuje jako blondýna s delšími rozcuchanými vlasy a s pleteným copem. „To už je let. Dnes vypadám úplně jinak. Prala jsem 
ve filmu prádlo a cákali jsme na sebe vodu u necek. Uprostřed byl navíc kohout. Říkali nám, abychom se u toho hodně smáli a dováděli. Pak jsme nosili na stůl jídlo – pečené prase. Vzpomínám si také, že jsme kvůli této scéně jeli do Průhonic u Prahy a točili tam v parku a zahradách," vybavuje si Bedřiška Chalupská.

Na sobě měla bílou halenu na ramínka a širokou sukni. „Moc ráda na tu dobu vzpomínám. Kolem filmu byla dobrá parta lidí," komentuje.

Podle svých slov stále cítí chlad vody v lesním potoce mezi Dolním Bolíkovem a Cizkrajovem. V něm se v další scéně s lehce erotickým podtextem čtyři služebné koupou, hladí a jedna z nich si strká za výstřih rybku. „To bylo už v září, voda byla strašně studená a my přitom měli hrát, jak se nám to strašně líbí. Když jsme vylezli ven, štáb nás zabalil do teplých dek a dal nám dvě deci rumu. Ve čtyřech jsme to pak vypily," směje se Bedřiška Chalupská.

S Janem Klusákem jsme si dávali tři večeře napůl
Babičku Elsu, matku i vzdálenou sestřenku ztělesnila ve filmu Helena Anýžová, která jako výtvarnice působila v divadlech 
v Liberci, Českých Budějovicích či Ostravě.

Natáčení snímku o Valerii se odehrálo v jižních Čechách. Co vám utkvělo?
Předně já jsem také z jižních Čech, pocházím z Lišova. Můj dědeček tam měl hospodářství. V Lišově jsem prožila krásné dětství. Myslím, že jsem dokonce měla podíl na výběru lokalit. Znala jsem barokní kostel v Klášteře. Moc se mi líbil a Jaromilu Jirešovi jsem ho doporučila. Při natáčení jsem zároveň dělala kostýmy Jakubiskova filmu Vtáčkovia, siroty a blázni. Často jsem odjížděla.

Část štábu bydlela tehdy ve Slavonicích, část v Dačicích
i jinde. Kde vy?
V Dačicích. Něco vám řeknu. Byla jsem tehdy štíhlá a pořád štíhlá jsem i v šestasedmdesáti letech. Mohla jsem si dovolit s hercem a skladatelem Janem Klusákem (Graciánem) tři večeře v hotelu. Dávali jsme si je napůl, abychom všechno ochutnali.

V řadě diváků vyvolává děs postava Tchoře neboli upíra.
To je pravda. Jednou jsme jeli při natáčení autem z Dačic. Herec Jiří Prýmek už byl nalíčený jako upír. Přijížděli jsme takovou venkovskou cestou a upír s těma ušima 
a bílou lebkou vyhlížel ven zadním oknem. Auto za námi málem havarovalo.

I vy máte z Tchoře trauma?
Ne. Děj filmu je velmi půvabný. Traumata mám z jiných věcí...

Zeptám se na jinou vaši roli, postavu bledé dívky ze Spalovače mrtvol. Pro mě je to obrazový symbol snímku. Chodila jsem v pauzách 
v tom kostýmu po hřbitově 
u pardubického krematoria. Se mnou Vladimír Menšík, který mi vykládal veselé historky. Babičky, co upravovaly hrabičkami hroby, byly ze mě u vytržení.

Slavonice si snímek stále připomínají
Renesanční perla jižních Čech neboli město Slavonice si čas od času snímek Valerie a týden divů připomíná. Když uplynulo 22 let od jeho vzniku, Zdeněk Žampa, Milan Machovec a další přátelé uspořádali vzpomínkovou akci. Film v roce 1992 ve městě promítali.

Milan Machovec tehdy zval diváky do sálu a měl na sobě kostým Tchoře neboli upíra. „Úplně vidím před očima Milana Machovce coby Tchoře, který procházel městem. Někde mám doma dokonce fotografii z té akce, kde je v pozadí můj rodný dům proti dnešní Besídce. Tehdy byl  ještě žlutý, protože sgrafita na něm byla objevena až roku 1995," říká Zdeněk Žampa.

Poměrně nedávno se Valerie promítala také ve zdejším Filmovém klubu, který vede Tomáš Heczko. „Přišlo se podívat i několik lidí, kteří tam hráli. Zdejší obyvatelé film znají a mají ho rádi," doplňuje Tomáš Heczko.

Na natáčení vzpomíná 
i Blažena Schieferová z hotelu Dyje v Dačicích, kde herci bydleli. „V době, kdy se film točil, jsem tam už pracovala. Bylo mi tehdy osmnáct let. Už je to dávno," vzpomíná. Po sametové revoluci měl pak štáb ještě ve městě setkání. Přijela i Jaroslava Schallerová.

Autor: Luboš Dvořák

---

arrow_back arrow_upwards