III. Český Rudolec v bouřlivém půlstoletí 1918 - 1955

obrázek - Český Rudolec

V následujícím roce zorganizoval kněz P. Hudec ze Slavonic v Českém Rudolci sčítání lidu za účelem zjištění počtu Čechů. Oproti předválečným číslům se nyní přihlásilo k české národnosti 128 osob. Jednak zde zapůsobila možnost svobodného vyjádření, na druhé straně nelze podceňovat přizpůsobivost některých usedlíků. Tato čísla byla pak základem pro vytvoření obecního zastupitelstva v roce 1919. Volby se zde nekonaly a zastupitelstvo bylo vytvořeno dohodou. Češi měli čtyři zastupitele, Němci jedenáct. Toto sčítání se také stalo základem pro žádost o zřízení české školy, která byla v červenci 1919 kladně vyřízena. V témže roce začalo vyučování 26 dětí v provizorních podmínkách. V roce 1922 došlo k vytvoření smíšené měšťanské školy, do které docházeli žáci z téměř dvaceti okolních obcí. V roce 1922 začínala s 59 žáky, v roce 1925 jich měla již 123. Velkou chloubou Českého Rudolce se poté stala nová budova školy, která byla otevřena v roce 1925. Výstavba budovy Masarykových škol stála 800 000 Kč a jejím prvním ředitelem se stal Josef Nováček. O významu školy svědčí i zajímavá skutečnost, že se její fotografie objevila i ve svazku Československé vlastivědy, kde reprezentovala novou školskou výstavbu mladé republiky. Kromě české školy samozřejmě fungovala i škola německá pod ředitelem Pollym.

Po vyřešení obecních voleb 1919 dohodou došlo k prvním poválečným volbám v Českém Rudolci v roce 1920 při volbách do Národního shromáždění. Zvítězila v nich zde německá agrární strana (Bund der Landwirte), která pravidelně vítězila po celá dvacátá léta, než ji ve třicátých letech vystřídala Henleinova nacionalistická SdP. V Rudolci fungoval již před první světovou válkou Svaz německých jihomoravanů (Bund der deutschen Südmahrer). Ve dvacátých letech vzniká jako jeho protipól v Rudolci odbočka Národní jednoty pro jihozápadní Moravu. V roce 1924 měla jednota v Rudolci 29 členů, o deset let později již 94. Významnou roli v českém národním hnutí sehrál zdejší farář Válka, který se angažoval již před rokem 1914 a patřil k horlivým vlastencům. V roce 1924 se stal dokonce předsedou okrsku Národní jednoty ve Slavonicích. Od roku 1929 působil i v okresním zastupitelstvu. Místní faráři sehrávali ve dvacátém století v Českém Rudolci klíčovou roli, což potvrdil po roce 1945 i kněz František Adámek. V roce 1921 proběhlo také první oficiální sčítání lidu v ČSR, které svědčilo o silném postavení české menšiny. Žilo zde tehdy 149 Čechů, 301 Němců, tři Židé a dalších 35 osob jiné národnosti. Celkově měl tedy Český Rudolec 488 obyvatel.2 Ve dvacátých letech také proběhly první obecní volby, kdy proti sobě kandidovaly spíše národnostní bloky, nežli jednotlivé strany. Češi získali 91 hlasů, což znamenalo čtyři mandáty. Německých hlasů bylo 168 a počet jejich mandátů činil osm. Starostou se stal obuvník Franz Fenz, jeho zástupcem kominík Josef Kubů.

Obec patřila ve dvacátých letech i přes doznívající hospodářskou krizi první světové války k pozvedajícím se místům dačického okresu. Přesto však hospodářské těžkosti stále citelně dopadaly na místní obyvatelstvo. Rudolec se stal dokonce jedním z pašeráckých "středisek" a blízká československo - rakouská hranice byla pašeráky hojně využívána. Klíčovou se v hospodářském vývoji stala pozemková reforma. Ta proběhla v letech 1924 - 1925 a z celkové rozlohy panství 2 346 ha (639 ha polností a 1 707 ha lesů) bylo zestátněno 1 223 ha lesů a 198 ha polností. Byl tak rozrušen monopolní vliv velkostatku, což bylo chápáno také v nacionálním smyslu, neboť velkostatek byl v německých rukou.

Dalšího posílení vlivu se Čechům dostalo roku 1925 v nově vytvořené Správě státních lesů a statků, která zde přijímala především české úřednictvo a zaměstnance. Český živel se zde tak uchytil především na podobných místech, jež byly nově vytvářeny (škola, úřad, četnictvo, pošta), zatímco německý zůstával povětšinou u zemědělského a živnostnického povolání. V obci byly tři hostince, čtyři obchody se smíšeným zbožím, dále zde nalézáme živnosti jako pekař, krupař, krejčí, obuvník, truhlář, kominík, kovář či mlynář. Drtivou většinu však tvořili stále sedláci, kteří byli vesměs německé národnosti. V obci byly také česká i německá záložna, jejichž vkladatelé se také rozlišovali na národnostním principu. Kromě německého a českého obyvatelstva však nelze nepřipomenout také přítomnost etnika židovského, které zde zůstávalo zachováno ještě v době první republiky. Z roku 1894 máme zmínku o pěti židovských rodinách (Dr. Kohn, Weiss, Freund, Mayer a Bodansky). Odchod Židů do větších center však postihl i Český Rudolec, odkud poslední Židé odcházejí v roce 1928 a tragédie holocaustu zde tak nezastihla nikoho z tohoto etnika.

V období 1918 - 1938 nebyla v Českém Rudolci nouze o kulturní akce. Česká škola nebyla významná pouze z hlediska výchovy české mládeže, kolektiv učitelů zde působil i jako organizátor divadelních představení. K desátému výročí vzniku republiky byla nacvičena hra Lucerna od Aloise Jiráska, při Svatováclavských oslavách 1929 pak hra Vojnarka. K roku 1923 se váže mimořádně cenný nález mincí u Českého Rudolce. Bylo jich přes 600 a díky dačickému archiváři dr. Křížkovi se tomuto nálezu dostalo velké pozornosti mezi numismatiky.5 Kromě divadelních aktivit zde působilo několik dalších spolků, opět národnostně dělených. Byl zde svaz vojenských vysloužilců, odborový svaz německých rolníků, svaz německých jihomoravanů, odbor Národní jednoty pro jihozápadní Moravu, sbor dobrovolných hasičů, odbor sociální péče matek a kojenců a konečně německý tělocvičný spolek Turnverein. Ten měl 108 členů a vedl ho ředitel německé školy Polly. Právě tento spolek byl organizátorem německých aktivit v Českém Rudolci.


arrow_back arrow_upwards

Reklama

reklama - Graselovy stezky
reklama - Ubytování U Berušky
reklama - Apartmány pod věží - stylové a luxusní apartmány ve Slavonicích
reklama - Stavební huť Slavonice, spol. s .r.o.