V roce 1927 měly proběhnout další obecní volby, které byly vyřešeny dohodou při zachování dosavadního stavu osmi německých zastupitelů proti čtyřem českým. I další obecní volby roku 1931 byly vyřešeny podobnou dohodou, tentokrát již poměrem deset německých oproti pěti českým zástupcům. V letech 1923 a 1938 tak obecní volby skutečně proběhly, v letech 1919, 1927 a 1931 dostala naopak přednost vzájemná dohoda. I přes zdůrazňovanou nevraživost mezi oběma národnostními skupinami svědčí tato skutečnost o schopnosti a vůli dohodnout se na vedení obce.1 Parlamentních voleb 1929 se však zdejší obyvatelé museli účastnit (byla uzákoněna volební povinnost) a nejsilnější stranou se opět stali němečtí agrárníci před Československou stranou lidovou. Třetí v pořadí se zde umístila KSČ, poměr hlasů německým a českým stranám byl 146:132 pro strany německé. Na počátku třicátých let proběhlo také další sčítání lidu, které přineslo tento přehled o obyvatelstvu v Českém Rudolci: 288 Němců, 196 Čechů, 24 obyvatel jiné národnosti. Z náboženského hlediska zde byla drtivá převaha katolíků (469), oproti 29 evangelíkům, čtyřem občanům židovského, třem československého vyznání a jen jediný se prohlásil za občana bez vyznání.

Přelom dvacátých a třicátých let přinesl velkou hospodářskou krizi, která zasáhla tento chudý agrární region s nebývalou silou. Oproti městům, která řešila nejtěžší situaci nouzovými pracemi za minimální mzdy, byl zemědělský Český Rudolec v nevýhodě. Uvažovalo se např. o stavbě silnice Rudolec " Dolní Radíkov " Nový svět, ale vše zůstávalo pouze ve stádiu úvah. Většina nezaměstnaných byla odkázána na státní stravovací akci, která však nemohla pokrýt všechny potřeby. Nejtěžší situace zde byla v letech 1933 " 1935. Obec si přitom v roce 1932 vypůjčila na elektrifikaci, která byla civilizační nutností. Uprostřed krize tak docházelo ještě k podobným finančním výdajům. Polovina třicátých let patřila v Českém Rudolci, jakož i v celém dačickém okrese, k nejtěžším obdobím dějin první republiky. Navíc se ke krizi hospodářské začala v německém pohraničí přidávat díky nástupu nacismu k moci i krize politická. Radikalizace německých obyvatel se projevila při parlamentních volbách roku 1935, kdy zde získali tradičně vítězící němečtí agrárníci pouze 26 hlasů, zatímco Henleinova nacionalistická Sudetendeutsche Partei získala 136 hlasů. Nejsilnější českou stranou zde byla v tomto roce Živnostensko-obchodní strana středostavovská s pouhými 25 hlasy. Zdejší německé obyvatelstvo se tak jednoznačně přihlásilo k nacionalistickým separačním tendencím SdP, jejíž politika byla zásadně určována politikou NSDAP v Německu. V Českém Rudolci bylo v SdP přímo organizováno 36 % zdejších německých obyvatel.

Následující roky byly naplněny snahou českých úřadů zabezpečovat hranici, v roce 1936 se např. objevuje zákaz fotografování vojenských objektů. Od roku 1937 se budují lehké bunkry a v městských centrech okresu vznikají výbory proti leteckým náletům. Vyvrcholení přinesl pak dramatický rok 1938. Již v březnu došlo k připojení Rakouska k Velkoněmecké říši. V červnu proběhly v Rudolci poslední obecní volby první republiky, neboť tentokrát se strany již nedohodly. Němci získali 199 hlasů, díky kterým měli 11 mandátů, Češi získali za 79 hlasů mandáty čtyři. Mezinárodní napětí bylo velice citelně znát právě zde, na československo " německé hranici. Docházelo k provokacím a útokům po celé délce hranice, mnozí Němci přecházeli do Rakouska, kde se aktivně zapojovali do přípravy protičeskoslovenských akcí. Československo reagovalo na požadavky Německa, jež vyzývaly k odstoupení pohraničního území, částečnou mobilizací v květnu 1938. V červnu 1938 se na blízké hranici objevilo i těžké dělostřelectvo.4 Poté sice došlo k částečnému uklidnění situace, která se však vyostřila opět v září 1938. Dne 23. 9. 1938 byla vyhlášena všeobecná mobilizace a Henleinova strana byla úředně rozpuštěna. Dohoda mocností z Mnichova 29. 9. 1938 a její následné přijetí pak znamenaly odstoupení pohraničních území Velkoněmecké říše. To se bezprostředně týkalo i Českého Rudolce.

Obec byla obsazena německou armádou dne 8. října 1938 kolem poledního a po dvaceti letech uvnitř československého státu se opět ocitla uvnitř německy mluvícího státu. Obsazení Rudolce se neobešlo bez excesů, jak o tom svědčí vyšetřování z roku 1945, které bylo vedeno proti Franzi Paarovi a Franzi Böhmovi. Oba byli obviněni, že při obsazování obce iniciovali útok proti příslušníkům československé četnické stanice, přičemž strážmistru Zukalovi byla zlomena žebra a vyraženy zuby. Jak dále hovoří vyšetřovací spis: "Strážm. Zukal, jsa těžce zraněn, musel na veřejném prostranství skočiti do bazénu " kašny a plavati 3 x dokola." Jeho zranění si poté vyžádalo tři týdny léčení. Oba obvinění svalovali vinu na Franze a Bedřicha Fenzovi, kteří však padli na frontě v letech 1940 a 1944. Paar i Böhm měli být zajištěni a předáni soudu. Franz Paar stačil však zmizet v Rakousku a tak byl v říjnu 1945 odsouzen k patnácti letům vězení v nepřítomnosti. Franz Böhm dostal trest tří let vězení.

---

arrow_back arrow_upwards