Přetisk článku ze Slavonických Novinek - 7/2019 - od senátora M. Vystrčila
Elektromobilita a trochu fyziky Kromě sucha a kůrovce je čistota ovzduší další žhavé téma. Postupná náhrada osobních aut s dieslo-vými a benzinovými motory elektromobily bývá pak představována jako jedna z možností, jak situaci zlep-šit. Že elektromobil jezdí na elektřinu a při jízdě nevy-rábí výfukové plyny, víme všichni, nevím ale, zda si všichni uvědomujeme také následující:
1) Polovina elektřiny v České republice se vyrábí v uhelných elektrárnách a třetina v jaderných. Zjed-nodušeně lze tedy napsat, že každý elektromobil má dnes „vývod svého výfuku“ z poloviny v ně-které z uhelných a z jedné třetiny v některé z ja-derných elektráren.
2) Průměrný elektromobil potřebuje na ujetí 100 km asi 20 kilowatthodin (kWh). To znamená, že po-kud ujedeme s elektromobilem například 300 km, potřebujeme na jeho dobití při příkonu 10 kW do-bu 6 hodin. Pro představu příkon 10 kW odpovídá zhruba příkonu 4 současně zapnutých varných konvic. Logicky je tedy zřejmé, že dobití elektro-mobilu na dojezd 300 km za 3 hodiny z běžné do-mácí sítě je velmi problematické, protože naše domácí elektrická síť současné tříhodinové zapnutí 8 varných konvic do jedné zásuvky nejspíše ne-zvládne.
3) Elektromobil má místo nádrže baterii, která kromě jiného obsahuje vzácné kovy, které se těží s nega-tivními dopady na životní prostředí a někdy i za nedůstojných podmínek například v Africe.
Osobně jsem přesvědčen, že využití elektromobilů zejména v hustém městském provozu je přesto žádoucí a měli bychom je podporovat. Zároveň bychom se však měli snažit o to, abychom více akcentovali shromaž-ďování elektrické energie vyrobené ze sluneční nebo větrné energie ve velkokapacitních bateriích a tyto baterie jsme potom využívali jako „čerpací stanice pro elektromobily“. Pokud toto dokážeme, snížíme jednak zatížení elektrické sítě a zároveň bude skutečně platit, že takto nabité elektromobily budeme opravdu moci při jízdě po právu považovat za téměř bezemisní. Miloš Vystrčil, senátor