Svět dřevěných postav, ptáků, zvířat a nejrůznějších nástrojů
i předmětů vás čeká v hájence na konci Slavonic. Svět lidské fantazie
a krásy přírody. A není to jen tak zapomenutý svět, protože se objevil
například ve filmech Cesta z města, Pelíšky nebo v Toulavé kameře.
Sběratel Karel Tůma, který 42 let pracoval v lese, je autorem unikátního soukromého muzea ve Slavonicích, kde natáčeli i čeští filmaři.
Zdejší dřevěné království už několik let hýčká a rozšiřuje Karel Tůma (64), lesník, který bývalou hájenku proměnil v muzeum samorostů, vzdávající hold přírodě.
Bajonet na boule
�Tyhle předměty tvoří sama příroda, já je jenom vyhledávám,� usmívá
se Karel Tůma, když nás zve do dřevěného ráje.
Zahrada a dvůr je plný neopracovaných kmenů, znázorňujících postavy lidí i zvířat. Nechybí totemy s kostmi a lebkami zvířat, ohniště a originální lavice a stoly zhotovené, jak jinak, ze samorostů. Ve stodole a ve dvou přilehlých místnostech na policích stojí a na zdi visí stovky nalakovaných samorostů nejrůznějších velikostí.
�Kdybych nedělal v lese, k téhle zálibě bych se nedostal,� vysvětluje
Karel Tůma, který za 42 let práce lesního technika nasbíral přes tisíc
samorostů.
�Asi padesát jsem objevil jinde v republice, ale většinu do deseti kilometrů
odtud. Vždyť jsem to měl do práce tři sta metrů. A ještě teď, když najdu
v lese něco zajímavého a velkého, poprosím chlapy, aby mi to přivezli
s traktorem na dvůr,� ukazuje na několikametrová torza mužských a ženských
postav. Výstava samorostů sem přilákala už i lidi z Austrálie, Afriky
nebo Ameriky.
�Obdivují třeba zrcadla, která dělám z rakovinových boulí na kmenech. Odříznu je, bajonetem zbavím kůry, obrousím a pak nalakuji,� vysvětluje zvídavému páru cyklistů, kteří o zrcadla v originálních dřevěných rámech projevují veliký zájem.
�Za tímhle vším jsou tisíce hodin práce,� prozrazuje sběratel ve stodole, z jejíchž stěn na vás koukají veverky, jezevčíci nebo jeleni. Dřevění, samozřejmě.
�Lidé výstavu chválí, ale to chválí přírodu, já samorosty jen hledám. Chodím po lese a všímám si větví a kořenů. Seberu to, několikrát otočím v rukách a hned mě napadne, co to je. Všechno živé, co existuje v přírodě, se dá najít i ve dřevě. Stačí se jen umět koukat,� radí Karel Tůma a nabádá další zájemce, aby se tomuto nenáročnému koníčku věnovali. Nepotřebujete peníze, ale fantazii a lásku k přírodě.
Dřevěné vnady
�Dřevo nás provází od narození do smrti, od kolébky po rakev,� vyzdvihuje
charakter svého oblíbeného materiálu. �Je to můj koníček. Tak jako
někdo háčkuje, hraje na hudební nástroje, nebo chodí do hospody,
tak já hledám samorosty a upravuji je, aby vydržely,� ukazuje na
lakované
předměty.
Jeho zálibu využívají i filmaři. �Točili tu film Cesta z města a tyhle prsy, co vydrží mít stejný tvar sto let, v něm hrály,� hladí rukou muži vyhledávaný artefakt. �Moje samorosty se objevily i ve filmu Pelíšky a Iveta Toušlová tady natáčela díl Toulavé kamery,� pokračuje Karel Tůma s tím, že i proto se o něm hodně ví nejen v České republice.
�Zastavují se mi tady turisté a mám tu pro ně i bezbariérový vjezd,� ukazuje na stodolu, kam mohou vozíčkáři. Na jedné zdi uvnitř visí staré kovové předměty, které lesáci v uplynulých desetiletích používali při své namáhavé práci. Návštěvníci pak hádají, k čemu sloužily. Většinou marně.
Kolem ohniště venku na zahradě jsou rozestavěny různé sedačky ze samorostů a totemy. V kamenných korytech nechybí ani bonsaie. Zkrátka, ráj pro milovníky přírody, zahrádek a samorostů.
�Na dvoře mám posezení a v létě tu je každý víkend živo. Lidé slaví různá výročí a události. Zrovna včera tu slavili šedesátku. Opékali maso, hráli a zpívali a bylo veselo až do rána,� směje se muž, který život spojil s lesem a dřevem. Přijďte ho navštívit.
K nejznámějším předmětům, které lidé znají z filmu, patří prsa, co zůstanou
pevná napořád,� usmívá se Karel Tůma, sběratel samorostů.
Autor: DENÍK/Radek Gális
Soukromá výstava samorostů a výrobků ze dřeva
Slavonice č. 23 " hájenka.
Otevřeno: zahrada celoročně, stodola v době přítomnosti majitelů.
Kontakt: Karel Tůma, tel. 607 632 595
Vstupné: dobrovolné
Jindřichohradecký deník - 24. 8. 2010, autor: Radek Gális