Už je to nějaký pátek či spíše měsíc, co visí na blogu ostrá až zoufalá výzva. Zdena Chadimová popisuje nesoudržnou atomizovanou každodennost Slavonic. Kdo zná autorku článku "Spolupráce je nejtěžší disciplína", tak mi jistě dá za pravdu, že už to v ní muselo vyvřít. Zdena je totiž zosobněním holubiččí povahy.

Bláhově jsem očekával nějakou zpětnou vazbu od přímo jmenovaných potentátů (tajemník, zastupitel a radní Palán) či dalších příslušníků skupiny lidí, kteří mají boj o obecní blaho v popisu práce. A není jich málo, co si zde ve Slavonicích živíme ze společného měšce. S vrchnostenským nadhledem nezareagovali dodnes nijak. Nepředpokládal jsem přihlášku do blogu na stránkách SRS nebo do Knihy návštěv - už přes rok se troubí do světa zprávy o novém webu města, tak možná tam bude možnost si přečíst živější názory.

V očích těchto proletářů-feudálů se spojuje odpověď na nepříjemný dotaz s potvrzením svéprávnosti dotazovaného. A nedej bůh aby se začal vést dialog! A přímo pohromou by bylo, kdyby se muselo dát za pravdu. To přeci ve správném "klidu na práci" nejde. Když se mlčí - názorový protivník neexistuje a problematika se vyhníváním odstraní sama či se překryje jiným smradem. Kdo nic nedělá - nic nezkazí. Jen vzduch a celá atmosféra v kotlině je trvale zkažená. Přežijí jen nejhadovitější obojživelníci. A máme tu atmosféru NOVÉ NORMALIZACE pro slavonické si ji pojmenovávám NEOTRAKTORISMUS. Původně jsem nezamýšlel dojít na toto téma společenské atmosféry, ale myšlenky se mi jednoznačně točí k tomuto výstižnému pojmenování naší současnosti.

Dlouhá léta jsem kamarádku Lenku neviděl. Jako jarní přeháňka přispěchala z blízkých Korolup na slavonický blog (Korolupy patřily do slavonického soudního okresu a dodnes jsou na dalekém pomezí všeho - na periferii). Všiml jsem si na blogu její tři dotazy směrem na slavonickou radnici. Termín odpovědí na kruciální problematiku je 14.06.2013. Tedy za dva týdny se něco zajisté dozvíme. Bude to pod tlakem, ale i to je cesta do hradu mlčení.

Závěrem k té spolupráci v občanské a dobrovolnické rovině: musí k ní být vůle a musí si jí obě strany vážit. I nejkrásnější záměry a cíle však při spolupráci se šmejdem utrpí. Sám se již počítám mezi zkušené a jejich výhodou je, že v mnoha případech alespoň VĚDÍ CO NECHTĚJÍ. Zrovna jedno takové rozhodnutí (a nebylo lehké ani jednoduché) jsem v minulých dnech učinil. Zkrátka s někým spolupracovat nejsem schopen, nemohu, nechci, neb si ho nevážím. A je mi volněji, milé děti. Dáno na Den dětí 1. června 2013.

(Příště pár řádek o skvělé červencové akci VIVAT VARHANY).

 

 

 

arrow_back arrow_upwards