První zmínka o pohraniční osadě Slavonice je z roku 1260, přičemž již od roku 1277 se dá hovořit o Slavonicích jako o městě. Souvisí to s vyhlášením panovníka Přemysla Otakara II., který se tehdy snažil zabezpečit zemskou hranici posilováním pohraničních center.

Obyvatelstvo tohoto místa představují již od 12. století v drtivé většině němečtí kolonisté. Od 13. století patřilo město pánům z Hradce - nejednou se také v této souvislosti stalo obětí místních šlechtických šarvátek, zejména ve 14. století.

V době husitských bouří se v roce 1423 pokouší Slavonice neúspěšně dobýt Jan Hvězda z Vícemilic - je to mimochodem jedna z mála zmínek o pohybu husitských oddílů v tomto regionu.

---

Doba rozkvětu města přichází v šestnáctém století. Slavonice se v roce 1560 stávají sídlem poštovního úřadu na trase Vídeň - Praha a ocitají se tak na centrální trase monarchie, což přináší rozkvět zejména místnímu obchodu. Výsledkem silného postavení zdejšího patriciátu byl všeobecný stavební rozvoj města, přičemž jeho jedinečný renesanční ráz se naštěstí dochoval dodnes.

S třicetiletou válkou přicházejí vlny devastace města, které se již nikdy nevrátilo ke své dřívější slávě. V roce 1750 zachvátil město navíc obrovský požár. Důležitým mezníkem pro dějiny města bylo soustředění hlavní česko-rakouské obchodní trasy na Znojmo a Jihlavu - Slavonice se tak na konci 18. století ocitají pojednou na periferii dění.

---

Od poloviny devatenáctého století patří Slavonice pod okresní hejtmanství (později politický okres) v Dačicích, v jehož rámci byl vyčleněn v roce 1911 soudní okres Slavonice, pod který spadalo 27 obcí. Na konci 19. století vzniká ve Slavonicích v důsledku migrace zrovnoprávněného židovského obyvatelstva poměrně silná židovská komunita, která se stala hlavní hybnou silou zdejšího textilního průmyslu.

---

Národnostně představovaly Slavonice, stejně jako celý soudní okres, území se silnou německou většinou. Při vzniku ČSR v roce 1918 se ve Slavonicích objevila neúspěšná snaha zdejších Němců o připojení města k Rakousku, přičemž události tehdy vyvrcholily ozbrojeným střetem. Po celé období první republiky měli ve městě převahu němečtí agrárníci a sociální demokraté. Třicátá léta přinesla i zde příklon k nacionálně-socialistickému hnutí Němců v ČSR a převahu tak získává Henleinova SdP. Po mnichovském diktátu byly počátkem října 1938 Slavonice zabrány německou okupační správou a připojeny rakouskému landrátu Waidhofen an der Thaya. Česká a židovskámenšina město opouští.

---

Po skončení druhé světové války zde dochází k odsunu německého obyvatelstva, který probíhá v několika vlnách. Okamžitě po osvobození v květnu a červnu 1945 následuje tzv. divoký odsun, který nebyl koordinován státní správou a byl v rukou místních orgánů. V roce 1946 pak dochází k odsunu oficiálnímu. Následuje příchod nového českého obyvatelstva, které se rekrutovalo většinou z nejbližších měst a vesnic.

---

Po únoru 1948 a následném uzavření hranic se pohraniční město Slavonice ocitá na dlouhých čtyřicet let v nesporné izolaci.

Teprve listopadové události roku 1989, otevření hranic a vytváření občanské společnosti přineslo šanci nového rozvoje i pro toto místo na česko-rakouském pomezí.

Jde to pomalu a ztuha, ale co jde lehce a rychle?

---

arrow_back arrow_upwards